Další "loupež", tentokrát v Lipovce

     Uplynulý víkend, 22.5.v dopoledních hodinách, se v Lipovce v areálu místního

SDH uskutečnil tradiční Memoriál Jaroslava Klapala, tentokrát také pojatý jako

oslavy 125. výročí založení místního sboru a současně s tím i hra v Petanque,

pořádaná SDH Litohrady.

     Soutěž sama nespočívá v klasickém požárním útoku, ale tento je "vylepšen"

ještě několika "nástrahami", jako je prolézání družstva rourou metr dlouhou s prů-

měrem 50 cm, dopravní vedení skrz okno, ale i poměrně přísnými propozicemi,

jejichž sebemenší porušení může znamenat trestné sekundy navíc.

     Náš sbor odjížděl do Lipovky se vcelku dobrým pocitem plynoucím z poměrně

úspěšných nácviků, a také s tím, že se pokusíme "udělat" co nejlepší výsledek

a navázat tak na první místo z Hlásky. Na nástupu jsme se dozvěděli, že se ne-

zúčastní sbor z Dlouhé Vsi, který byl s dětmi na soutěži Plamen, což v nás ještě

zvýšilo naděje na dobré umístění. Velitelé družstev si vylosovali startovní čísla, ten

náš dle přání Ešpy vylosoval číslo 5 (stejně jako na Hlásce), takže ve středu star-

tovního pole. SDH Roveň však neměl ještě všechny členy, a jelikož si vylosoval číslo

2, přeskakovaly ho na startovní čáře další sbory. A protože se blížil i náš start, šli

jsme se všichni připravit. Roveňáci vedle nás neustále ladili mašinu, která neběhala

tak, jak by měla, což naše šance posouvalo zase o kousek vzhůru. 

     A už je to tady. Chystáme si materiál, ještě jednou chci zkusit natočit stroj

klikou, aby byla jistota. Ale ono nic. První, druhé, třetí zatočení a nic! Aleš stojící

za mnou nasazuje tázavý obličej. Ale natočil jsem mašinu přes startér, pak už

naskočila i pomocí kliky. Někdo pořád hledá barbus, který zůstal na ojeti vozíku

v naší hasičárně. Ještě, že spojky fungují dobře, takže i bez mýdla by neměl být

problém. Ještě poslední kontrola a jde se na startovní čáru.

     Po startovním výstřelu vybíháme, první Jarda, pak já. Plníme příkaz Aleše a před

rourou všichni zaklekáváme, aby byla tato překážka zdolána co možná nejrychleji.

Zalehám za Jardou, málem jsem od něj obdržel vizitku v podobě jeho kanady v mé 

tváři. Prolézám rourou a sprintuji (jestli se tak tomu v mém podání dá říkat:-)) k ma-

šině. Beru z ní savici, montuji ji na závit sacího kola, rychle přebíhám na druhou

stranu a staruji klikou. Motor naskočil ihned a tiše přede. Vracím se zpátky a pomá-

hám Krunčovi s montáží dalšího spoje na sání. Pak ještě rychle klíčem dotáhnout

"svoji" savici a už vidím, že se Jarda chystá hodit koš do kádě, takže začínám sát.

Ještě letmý pohled dopředu, je-li dopravní vedení k rozdělovači spojeno, ale kluci 

svoji práci odvádějí skvěle. Tedy zatím. A už mi jde voda z vývěvy, přepínám tedy 

páku sání a dávám plný plyn. Ještě to však není ono, musím maličko přisát, pak 

už se však voda hrne dopředu dopravním vedením. Prostřední a levý proud jsou již

na svých místech, shození terčů v podobě hasičských helem je tedy záležitostí 

chvilky. Ale co tam proboha dělá pravý proud, který měl být na místě jako první, 

protože musí vylézt na žebřík a ještě nastříkat vodu do nástřikového terče? Ešpa 

se prostě někde zasekl. A už si toho všiml i Aleš, který označil Ešpu, slušně řečeno,

retardovaným člověkem. Ještě, že Ešpovi přibíhá na pomoc někdo z kluků, takže se 

může upnout karabinou a naplnit terč. A je konec, hotovo! Výsledný čas 1:31:96.

Máme obavy, že nás Ešpův zásek bude stát slušné umístění, a náležitě mu to dáváme

sežrat. No nic, nezbývá než čekat, jak si povede Roveň a hlavně bratři z Betléma.

Roveň má stále problémy s mašinou, nejde jim natočit, na rozdělovači nemají redukci

a nakonec ještě nenasadí na koš ventilové lanko, což znamená 5 sekund penalizace

a posílá Roveň hluboko do pole poražených. Tak ještě Betlém...

     Ten sestavil smíšené družstvo, běží za něj i dvě děvčata. Všichni naši členové mají 

stopky v ruce a bedlivými pohledy sledují útok Betléma. Začátek se nám zdá pomalý,

ale když mají přilby v čase zhruba 1:20 shozené a už zbývá jen nástřikový terč, není 

nikomu moc do smíchu. Nakonec se ale vše vydaří a Betlém zaostává za naším časem 

zhruba o 2 sekundy. Naše družstvo spolu s hrstkou svých fanoušků propuká v jásot. 

Začátek vánoční koledy "Půjdem spolu do Betléma" se nese dvorem hasičárny v Lipovce.

Vítězství zapíjíme několika rundami rumu, které platí samozřejmě Ešpa.

     Po vyhlášení zbývá ještě rituál "sedlání mašiny", tzn. focení s poháry na naší stříkačce,

kde se k nám přidávají ještě vítězné holky z Lipovky, a po odjezdu z Lipovky "spanilá" jízda

Javornicí a samozřejmě i Betlémem... :-)

     Jak jsem se zmínil, probíhala souběžně se soutěží i hra Petanque, taktéž započítávaná

do hodnocení Sportovních her okrsku číslo 1. Bohužel, naši borci neměli takové štestí jako

my a skončili na osmém místě.

     A ještě na závěr sestava soutěžního družstva: koš: Jarda Bárta, sání: Aleš Čapka, 

strojník: Michal "Sova" Moravec, béčkař: Roman Petřík, rozdělovač: Josef "Křupíno"

Krupka, L proud: Tomáš "Krunča" Krunčík, S proud: Jarda Krunčík, P proud: nejpomalejší

pravý proudař ve střední Evropě Lukáš "Ešpa" Ešpandr, velitel: Milan Rohr.